25. 3. 2019   |   svátek má Marián
 

Křen

Tisk
Autor: Daniela
02. 10. 2016 14:05

Křen selský (Armoracia rusticana nebo dříve Cochlearia armoracia) je domácí prostředek se zázračnými účinky na lidskou imunitu s širokou paletou příznivých účinků na lidský organismus. Je to vytrvalá rostlina pěstovaná pro svůj silně aromatický kořen, který se používá jako koření, zelenina či léčivý prostředek. Křen je nejštiplavějším kořením ze všech štiplavých, s nimiž je také botanicky spřízněn a k nimž patří hořčice setá (bílá hořčice), brukev černá (černá hořčice), apod.. Dříve býval křen běžnou součástí jídelníčku, i když si lidé asi nebyli vědomi jeho úžasných léčivých účinků. Pěstoval se na každé zahrádce a byl jednou z mála možností, jak vyrobit pikantní pokrm.


Historie
Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie (jihovýchodní Ukrajina) a do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů (archeologické nálezy sahají ale až do 2. století). Nejstarší zmínka o křenu patří Hildegardě z Bingenu. V českých zemích je pěstován již od 12. století (malinský křen) a šlechtěn od 17. století (kdy se původní křen geneticky zvrhl v „černák“ a začal se zde pěstovat „hradák“ z Hradce Králové). Dnes je rozířen po celém světě a často zplaňuje na písčitých lokalitách podél rybníků a vodních toků. Ještě dnes je nazýván jako „chren“ v jidiš. Byl pravděpodobně jednou z "hořkých bylin" (součástí Seder od středověku 12 - 13. století), které pojídají Židé během slavnostní hostiny zvané pesach („židovské velikonoce“) a symbolizuje hořkost otroctví v Egyptě (před rokem 1500 př.n.l.). Ve Slovinsku ještě nyní o Velikonocích křen symbolizuje hřebíky a hořkost utrpení Ježíše Krista. Možná je znám i z maleb v Pompejích (spíše jde ale o Raphanus sativus).

Řecká mytologie uvádí, že má cenu zlata.

Slovo "křen" pochází ze staroslovanského "chreň", slovanského "chrěn" (v jiných slovanských jazycích nyní jako např. "chren", "hren" či "ren"), staročeského "chřěn", kde slovanská náslovná skupina chr- byla přejata německým hláskovým systémem jako kr- (der Kren). Slovo "kren" (či "chren") se vyskytuje i v 5. století zaniklé ilyrštině.


Léčivé účinky
Obsahuje vitamín C, B1, B2, B3, E, provitamín A a téměř neuvěřitelné množství minerálních látek, především hořčík, vápník, draslík, železo, fosfor, síru, měď, zinek, chrom. Tepelnou úpravou křen ztrácí účinky, proto jej užíváme čerstvý.

Ve středověké Evropě se používal k čištění krve, k vyhánění močových kamenů z těla, proti vodnatelnosti, dně, žaludečním křečím, revmatismu, kašli či kurdějím. Moderní studie doložily, že v řadě případů se naši předci nemýlili, neboť křen obsahuje mnoho látek účinných proti zmíněným neduhům.

- Pro své antivirové a antibakteriální účinky se využívá při chřipce, nachlazení, angíně a zánětu mandlí, posiluje imunitu!
- Velmi účinně odhleňuje průdušky, léčí chrapot a mírní kašel, povzbuzuje k činnosti žlázy s vnitřní sekrecí a upravuje hormonální systém.
- Detoxikuje játra a rozpouští žlučové kaménky.
- Má rovněž diuretický účinek a podporuje vyplavování přebytečné vody z těla.
- Dále pomáhá při bolestech hlavy, revma a dalším potížím
- Povzbuzuje trávení, čistí střeva a pomáhá obnovovat střevní mikroflóru.
- Preventivně chrání před rakovinou trávicího ústrojí.
- Je velmi vhodný v rekonvalescenci po dlouhých nemocech, při sedavém způsobu života, v geriatrii (u seniorů) a používá se i k harmonizaci střevního traktu po antibiotikách, kdy dokáže doslova nastartovat správné trávení a upravit střevní mikroflóru, což přispívá ke zlepšení vstřebávání živin a celkové tonizaci celého těla.
- Zevně se používají „křenové placky" na revmatické a neuralgické bolesti (bolesti kloubů, ischias, ústřel), nebo na omrzliny, ve kterých dokáže znovu rozproudit krevní oběh.

Na co si dát pozor: Křen by neměli užívat lidé s dvanácterníkovými a žaludečními vředy. Obecně působí křen dráždivě při nadměrných dávkách (dráždí trávicí ústrojí a ledviny).


Použití v kuchyni
Používá se jako velmi známá přísada zejména k masitým pokrmům. Čerstvě nastrouhaný se někdy pro zmírnění štiplavosti míchá s jablky v poměru 1:1. Křen můžete také smíchat s tučnou smetanou, tahle směska je skvělá například na zapečení brambor.

Využívá se také při nakládání okurek nebo červené řepy, kdy při přidání několika plátků do naložené směsi tato nepodléhá plesnivění.

Právě s červenou řepou tvoří křen magický tandem, pikantní křen dodá nasládlé řepě pozitivní chuťový švih.

· Křenový sirup: obvykle se uvádí recepty na sirup s cukrem - oloupaný křen nastrouháme a v misce zasypeme cukrem, ve chvíli, kdy se utvoří šťáva, užíváme po lžičkách při kašli. Tento sirup asi bude vhodnější pro malé děti, protože má jemnější chuť.

· Křen s medem - nastrouháme křen, přidáme stejné množství medu, promícháme a uchováme v uzavřené nádobě v lednici. Užíváme 3x denně kávovou lžičku při chřipce, nachlazení a zahlenění, je to ale i výborné tonikum v rekonvalescenci, v geriatrii nebo při sedavém způsobu života. Vhodné pro větší děti a dospělé.

· Směs na chrapot z křenu, medu a žloutku: připravíme ji z jedné lžičky křenu, jedné lžičky medu a vmícháme vaječný žloutek. Užíváme po kávových lžičkách každou hodinu až do vymizení potíží.

· Křenové víno je vynikající (a docela chutný) způsob na rozpouštění žlučových kaménků. Strouhaným křenem zaplníme cca 1/5 litrové láhve, doplníme červeným vínem a necháme 10 dní za každodenního protřepání vyluhovat. Slijeme a užíváme první 3 dny kávovou lžičku 3x denně, při dobré snášenlivosti zvýšíme na polévkovou lžíci 3x denně. Doba léčby je minimálně 30 dnů.

· Křenová placka - smícháme 3 díly křenu, 5 dílů mouky, 1 díl sádla, natřeme na plátno a přes plátno (ne na holou kůži) přiložíme na postižené místo. Necháme působit pouze 15-30 minut. Křen silně dráždí kůži i nervová zakončení, uvolňuje „zablokované" nervy při ischiasu a dalších neuralgiích, zvyšuje prokrvení a tím mírní bolesti kloubů. Nesmí se ale nanášet přímo na pokožku, mohly by se objevit puchýře a vyrážky.

· enový ocet - pomáhá při bolestech hlavy, zánětech nervů a neuralgii.Nastrouhaný křen zalijeme octem tak, aby hladina sahala 2 cm nad vrstvu křenu. Nádobu na osm dní ponecháme při pokojové teplotě, poté obsah prolisujeme. Křenovým octem potíráme bolestivá místa

· Křenový macerát - Tento lektvar je je výborným prostředkem proti únavě. 75 g křenu nakrájíme na kolečka, zalijeme je 0,5 l červeného vína a vše necháme dva až tři dny odstát. Obsah nádoby alespoň dvakrát denně protřepeme. Macerát slijeme a při únavě užíváme po lžičkách.


Pěstování křenu
Pokud chceme pěstovat křen na záhoně, sázíme na podzim nebo brzy na jaře asi 1-2 cm tlusté řízky, které odřežeme z postranních výběžků kořene. Na záhoně připravíme hlubší brázdy (kolem 30 cm), které naplníme kompostem a do něj zasadíme řízky našikmo, pod úhlem 45° tak, aby byl vrcholek řízku (ten, co i v zemi na matečné rostlině směřoval vzhůru) těsně pod povrchem. Sklízíme na podzim. U tohoto druhu pěstování vidím několik nevýhod. Jednak se záhon dost zaplevelí, protože nikdy nezvládneme důkladně vybrat všechny malé kořínky a cokoli zůstane v zemi, je základem nové rostliny. Nejlepší je po křenu pěstovat brambory, které ho většinou zlikvidují, ale stoprocentně to také neplatí. Další nevýhodou je, že křenu přidělíme zeleninový záhon, kde bychom mohli pěstovat něco jiného. A konečně je to pracné, musí se každý rok vysazovat znovu. Takže pro líné zahrádkáře s dostatkem vhodného místa bude asi lepší způsob, kdy křen nasadíme jednou a sklízíme průběžně až 10 let.

Víceleté pěstování vyžaduje opět brázdy, do kterých tentokrát řízky zasadíme naplocho, nikoli šikmo. Zahrneme kompostem, půdu utužíme a pak už jen čekáme. První rok vyrostou listy, od druhého roku sklízíme ty kořeny, které brázdou prorostly na povrch. Při vyrývání ale dáváme pozor, abychom neporušili „matečný" kořen, ze kterého vyroste další křen ke sklizni. Tímto způsobem můžeme křen na jednom stanovišti pěstovat až 10 let, než se matečný kořen vyčerpá.

U obou dvou druhů pěstování platí stejné podmínky. Vlhčí, ale ne přemokřená půda (čili za sucha zalévat), stanoviště na slunci nebo v polostínu (ve stínu roste také, ale kvalita kořenů nic moc) a hlavně nehnojit, protože při přihnojování křen vytváří mnoho postranních kořínků a slabý hlavní kořen. Stačí každé jaro nebo podzim přihrnout novou dávku kompostu a v létě vylamovat květenství, které kořeny oslabuje. U jednoletých výsevů můžeme ještě během roku odhrnout zeminu a odstranit postranní kořínky, aby se podpořil vývoj hlavního kořenu, u víceletých ani nemusíme. Křen můžeme vyrývat až do zámrazu půdy, na zimu se skladuje nejlépe ve sklepě v bedýnkách. Stačí kořeny naskládat vedle sebe nastojato, zahrnout zemí s pískem a jednou měsíčně prolít trochou vody (ne moc, aby kořeny neuhnívaly). V lednici se moc dlouho skladovat nedá, protože vysychá, trvanlivost o něco prodloužíme, když ho zavineme do navlhčené utěrky.



RECEPTY

Falešná dršťková polévka

Postup: Cibuli oloupeme a nakrájíme nadrobno. Na oleji ji osmažíme dozlatova. Hlívu... zobrazit recept

ZAJÍMAVOSTI

5 důvodů proč navštívit Loket nad Ohří

Důležité královské město, které má v historii mnoho důležitých událostí. Loket nad Ohří je město na Sokolovsku, které vás svou krásou uchvátí. Historie tohoto města sahá až do 12. století, poté se Loket pomalu stává... zobrazit článek

RESTAURACE

U Pečeného Kolena

Říká se, že láska prochází žaludkem. Proto věříme, že si naši restauraci...