22. 8. 2019   |   svátek má Bohuslav
 

Čím začít?

Tisk
Autor: Mamut :-)
10. 07. 2013 17:15

Napíšu, jak jsem se toho chopila já – třeba to někomu, kdo se ještě neodhodlal, pomůže:

- Vynechala jsem sladké pití – šťávy, džusy, slazené nápoje – tím jsem ušetřila cca 1880 kJ denně!!! Přitom doporučené snížení energetického příjmu je ze začátku maximálně o 2000kJ, postupně se může snižovat dále (asi po 500kJ/týden)

- Psala jsem si nejprve týden poctivě, co sním a vypiju a jak se hýbu a nešvindlovala jsem, nedělala jsem nic jinak než dřív, kromě toho pití, první týden jsem prostě přestala pít sladké a připočítala jsem to pak průměrem k ostatnímu, jak jsem pila dříve (jsem si to spočítala, podle krabic džusu, sladké Poděbradky apod, je to tam napsáno).

- Zařadila jsem více zeleniny a luštěniny

- Přestala jsem večer jíst tučné uzeniny – tedy přestala jsem je jíst skoro úplně.

- Začala jsem snídat a dodržovat intervaly mezi jídly

- Vynechala jsem bílé pečivo, knedlíky, smažené jídla, bílou mouku, majonézy – však se bez toho obejdu, nepotřebuju to (rozhodnutí v hlavě)

- Polévky jsem přestala zahušťovat, místo šlehačky dám mléko, omáčky šidím syrovou bramborou, kukuřičnou nebo rýžovou moukou. Není to poznat!!! Hodně masa dělám v troubě nebo na grilu. I ryby. Tučné maso (krkovičku, bůček, mleté maso) kupuju jednou za dva až tři měsíce. Samozřejmě jen jedno z toho.

- Vypracovala jsem si jídelníček tak, abych byla schopná ho dodržet, a aby mi chutnal (tady ale skutečně doporučuji výživového poradce, laik si ho sám nesestaví, věřte mi, to počítání kalorií je dost na palici a zabere to hromadu času) – jídelníček naleznete v sekci „Jídelníčky na hubnutí“ (bude tam, vydržte)

- Začala jsem se hýbat a přestala jsem se vymlouvat, že to nejde (nemám čas, energii, unavená, hodně práce, nemám co na sebe atd) – rozhodnutí v hlavě.

Co bylo nejhorší:

- Dodržovat intervaly mezi jídly.

- Vzdát se sladkých snídaní. Jsem typ, co buďto snídal sladké – a tím fakt nemyslím sladký jogurt, ale buchty, koblížek, loupák, koláček – anebo radši nesnídal. Takže jsem svůj mozek (ano, mozek, ten mi pořád bušil do hlavy, že CHCE sladkou snídani nebo nic, a nedal pokoj, trpaslík jeden neodbytný) musela obelstít. Nejdřív tím, že jsem si už večer připravila nějaký koktejl – mléko rozmixovat s nějakým ovocem, acidofilní mlíko rozmixovat s ovocem, podmáslí dtto, kefír. Ráno jsem si to postavila na linku, uvařila si svoji kávičku a ….. no a když už to tam vidíte, není na co se vymlouvat. Upila jsem kávy a vypila koktejl. Po pár dnech už se dostavil hlad, takže jsem to začala měnit – jogurt s ovocem, ovesná kaše (dělám ji z pšeničných vloček, je mnohem lepší a tolik se nelepí), jogurt s vločkama, s nepečeným müsli, postupně jsem se dostala ke krajíčku žitného, celozrnného nebo moskevského chleba namazaného tvarohovým sýrem s kouskem zeleniny apod.

- Pít vodu. Mimozemšťan jako já má po vodě z kohoutku sucho v puse. Dokud jsem to někde neslyšela, že to tak někdo má, ani jsem o tom nepípla. Normální lidi přece vodu pijou. Tak jsem nakoupila jemně perlivé vody a kvanta citrónů, které si vždycky oloupu, nakrájím a dám do mrazáku. Hodím do vody citrón a hned to jde pít. Ale přiznávám, že vody vypiju míň než dřív, takže musím doplňovat čajíčkama. Zelené, roiboss, pu erh, sem tam míchané bylinky na pročištění. Tady musím upozornit, že pokud někdo může poslední kafe ve tři hodiny, a když se v pět napije dva loky kofoly, tak pak čučí do tří do rána do stropu, tak poslední neovocný čaj si dát maximálně v brzké odpoledne.

- Zelenina. Moje tělo nezvyklé na zeleninu se bouřilo. Bolel mě z ní žaludek, tak jsem musela začít po menších dávkách a vybírat co mi sedí. No a taky… když ty trávicí cesty nejsou moc zvyklé makat, tak to dávají najevo různými ne zrovna společenskými způsoby, ale ony si zvyknou! Vydržela jsem i tohle. Přidávala jsem postupně, a bylo to dobrý.

- Najít pohybovou aktivitu, která by mi vyhovovala. Samotná doma jsem to nedokázala, jednak se člověk má problém přinutit a jednak tomu nedá tolik, kolik je potřeba. Když přijde ženská jako já do fitcentra, je to akorát tak na komplex. Všude, v každém fitku, kde jsem byla, chodí stálá klientela žen – které mají vypracované postavičky a výbornou fyzičku. Nenašla jsem, opravdu jsem nenašla fitcentrum, kde by chodily tlusté ženské (silné dámy prominou) – nechodí? Nebo se stydí? To bych si tipla. Všude jen vysportované a víceméně mladé holky. Nenašla jsem jediné fitko, kde by chodily takové ty při těle maminy (pravda, nevyzkoušela jsem všechny, takže pokud je, tak se omlouvám). Tady jsem musela zapojit rozum a vědomě se na ten možný komplex vykašlat. Nutno podotknout, že všechny cvičitelky byly senzační. Nasadila jsem staré tenisky, vytáhla jakési legíny, triko se našlo. Hned do toho vrazit dva litry za oblečení – na to každý nemá, když i to fitko nestojí zrovna malé peníze. Vybodla jsem se na to, jak to vypadá. Roztrhané ani flekaté to nebylo. Vybrala jsem si nakonec kombinaci různých cvičení - pilates, heat, a taky chodím pěšky, to se snažím pravidelně. Jen si natáhnu tenisky a jdu rychlou chůzí kam se mi chce. Taky jsem přidala posilování bříška.

Co jsem nedokázala:

- Vzdát se ranní sladké kávy. Dokázala bych to, ale nechtěla jsem.

- Večer obvykle místo zeleniny jím ovoce, musím ale dodat, že pracuju na počítači do noci, takže cukr potřebuju.

Co mi pomohlo nejvíc:

- Vědomí, že občas můžu zhřešit a NIC se nestane. V praxi to znamená, že jednou za týden si bez výčitek svědomí dám cokoliv, na co mám chuť, samozřejmě se nepřežeru k prasknutí bůčkem, ale i ten si klidně dám – libový, a jen tenký plátek, nevadí, chuťové buňky to uspokojí a není mi těžko! Když se mi zdá, že je té vody už jak pro žábu, tak si dám zředěný džus. Když si dám jednou za měsíc svíčkovou (nebo řízek), NIC se nestane. Večer si dám prostě salát – no a? V neděli ráno si dám úplně klidně rohlík se šunkou nebo kousek buchty. Když jsem na oslavě narozenin (jednou za čas! Neslavím každých 14 dní), s klidem si dám kousek dortu – jeden, ne tři kousky. Vynahradím to zase jinde… a nemám pocit, že něco nesmím. Snažím se ve všem najít tu správnou míru, nestrádat, ale zároveň jíst zdravěji.

Co se stalo?

Za první měsíc jsem přibrala okolo kila. Málem mě trefil šlak, nicméně vím, že to takhle prostě je, tělo neošálím, metabolismus se musel vzpamatovat. Roky byl zvyklý střádat si tuk na horší časy, nemohla jsem to po něm chtít ze dne na den. Naštěstí se to neprojevilo na oblečení, spálila se trocha tuku a přibyla svalová hmota, takže to bylo vyrovnané. Další měsíc se váha zastavila. Chtěla jsem to vzdát, ale přikázala jsem mozku, aby do toho nekafral. Měla jsem ale o tři cenťáky v pase míň. A pak to šlo dolů už samo. Místo toho, abych nadále přibírala, to chtělo jen vydržet. Tři měsíce, co to je v tom životním kolotoči? Uteklo to jako voda… Navíc jsem zjistila, že když jsem vyloženě nestíhala a koupila si smažená křidýlka, tak jsem okamžitě poznala ten rozdíl. Byla jsem potom strašně unavená. Najednou ty smažené a těžké jídla nepotřebuju… Výsledky se dostavily – nejsem unavená, cítím se lehčeji, mám lepší náladu, více energie, zdraví se trochu zlepšilo, přestaly bolet klouby, prostě je to fajn…

Není to návod pro každého, spíše jen tip, jak začít. Mně to takhle vyhovuje, u všeho ostatního jsem brečela „Už se nikdy pořádně nenajím“. Tak najím.



RECEPTY

Nepečená vajíčka

Postup: Rumové perníčky rozdrtíme, pokapeme citronovou šťávou a necháme chvíli odležet.... zobrazit recept

ZAJÍMAVOSTI

Hledáte magazín pro zdravý život? Už nehledejte – právě jste jej našli!

Podívejme se pravdě do očí. Kdo z nás by nechtěl být fit a v kondici nejen fyzické, ale i psychické. Snad jen hypochondr si libuje v bolístkách a pofňukávání – my ostatní umíme vzít své zdraví a pohodu do svých rukou a přesně pro... zobrazit článek

RESTAURACE

Rybářská bašta

Rybářská bašta jako jedna z prvních začala svůj provoz v roce 1991. Chov...